Josef Hrabec
Klíčová slova: hrad, Hukvaldy, Arnold z Hückeswagenu
Key Words: castle, Hukvaldy, Arnold from Hückeswagen
4.1 ÚVODEM
4.1.1 Hrad
Hrad – po vyslovení tohoto pojmu se většině posluchačů vybaví romantická stavba v neméně romantickém přírodním prostředí, jejíž představa je ponejvíce odrazem příjemných prázdninových výletů, četby historických románů nebo filmové produkce. Zájem o tyto stavby je ovšem u řady návštěvníků podložen i hlubším zájmem. Není tedy divu, že hrady a jejich zříceniny patří u nás mezi nejatraktivnější a nejnavštěvovanější památkové objekty.
V naší zemi se nachází značný počet památek tohoto druhu, od sotva znatelných zbytků zdiva nebo v terénu naznačených obranných linií až po architektonické skvosty světové proslulosti, tvořících v krajině síť s nepřehlédnutelnými body, které mocně přitahují pohled diváka a lákají jej k návštěvě.
Hrady je možno označit – až na výjimky – za typicky středověké stavby úzce spjaté svojí funkcí, formou i konstrukcí s feudálním společenským systémem. Byly stavěny k zabezpečení mocenských nároků zejména vyšší světské a církevní šlechty. Historie jejich vzniku, života a mnohdy i zániku je proto spojena s dějinami významných šlechtických rodů a s dějinnými událostmi, jichž se příslušníci těchto rodů účastnili nebo byli jejich aktéry. Při výstavbě a přestavbách hradů byly uplatňovány jednotlivé architektonické slohy, dostávali zde prostor pro tvorbu významní umělci a řemeslníci. Velký význam měly také proměňující se nároky na bydlení a využití nejpokročilejších stavebních technologií. S trochou nadsázky a snad i ironie je možné tvrdit, že hrady představovaly ve své době technologický hrot středověkého stavebnictví, protože ve vojenství se primárně a intenzívně projevoval pokrok ve vědě a technice. To ostatně platí i dnes. Vzhledem ke své dominantní obranně funkci byly hrady zejména dokladem vyspělosti vojenství v oblasti budování obranných staveb. Hnací silou vývoje opevnění hradů a jeho zdokonalování bylo vynalézání a vývoj stále nových druhů dobývací techniky a zbraní, od mechanických zařízení, jako byly praky či balisty, až po stále dokonalejší palné zbraně. A byl to právě vývoj palných zbraní, zejména děl s rýhovanými hlavněmi a tříštivými granáty spolu se změnami ve způsobu vedení boje, které ukončily další vývoj hradů a stály u zrodu nového typu obranných staveb – pevností. S nástupem renesance, které sebou přinesla kromě jiného také vyšší nároky na kvalitu bydlení, přestaly hrady plnit na požadované úrovni i tuto funkci a byly postupně nahrazeny zámky.
4.1.2 Hmotová kompozice
Zajímavou problematikou hradů je otázka existence architektonické kompozice jejich hmot a jejich prostorového uspořádání ve vazbě na rozložení funkcí. Jinými slovy – zda je možné hovořit o nějakých skupinách či přímo typech hradů se zřetelnou a charakteristickou skladbou hmot a provozů. Běžný návštěvník považuje každý hrad za unikátní stavbu. Jeho pozornost většinou upoutávají markantní jednotlivosti, případně genius loci, a těžko by tyto jednotící prvky nalézal. Německý architekt a restaurátor Bodo Ebhard, který se podílel na obnově řady hradů v celé Evropě, soudil, že u těchto staveb se o nějaké typizaci nedá hovořit. Každý hrad byl podle jeho názoru výslednicí souhry nahodilostí, reakcí na dané prostorové podmínky a možnosti stavebníka. U nás se této problematice věnovala Dobroslava Menclová ve své obsáhlé práci o českých hradech. Pokusila se interpretovat pod tímto zorným úhlem v té době známé poznatky na příslušném společensko – historickém pozadí a dospěla k názoru, že členění našich hradů podle určitých charakteristických znaků je možné. Lze jen litovat, že již nestačila zpracovat a do knižní podoby přivést také hrady moravské.
4.1.3 Strategie místění
Jak bylo uvedeno, byly hrady stavěny na nějakým způsobem významném stanovišti – slovní spojení „nenápadný hrad“ zní nezvykle až ironicky. Protože většina našich hradů je výšinného typu, byly těmito stanovišti terénní útvary vyvýšené nad okolní krajinu – návrší, kopec, skála, hřeben apod. Z důvodu potřeby dobrého výhledu hradní posádky do okolí bylo toto stanoviště odlesněno, takže hrad byl zdálky viditelnou dominantou pocitově i fakticky ovládající krajinu. Ke stavbě hradů v této pozici vedly zejména obranné důvody, protože taková vhodně využitá přírodní překážka výrazně ztížila nepříteli přístup ke hradu.
Význam stanoviště hradu byl dán také jeho strategickou polohou na vnitrostátní nebo mezistátní komunikaci, přechodu přes řeku, blízkostí důležitých nalezišť nebo středisek výroby apod.
Důvody, pro které byly hrady stavěny a význam místa, na kterém stojí, jsou také často uváděny v historické literatuře. Jsou logické, pochopitelné a nepochybujeme o nich.
Přesto si můžeme položit otázku, jestli známe opravdu všechny tyto důvody. Od doby, kdy byly hrady zakládány, nás dělí několik staletí, ve kterých zmizelo nejen mnoho psaných dokumentů, ale i informací přenášených tradicí a ústním podáním. Informací o dějích, které se zde odehrály, pro které se toto místo stalo významným, které však zanechaly pro nás stěží viditelné stopy. Středověký člověk k nim však měl podstatně blíže díky menšímu časovému odstupu i díky jinému pohledu na okolní svět než my dnes. Vycházíme-li tedy pouze z dochovaných písemných záznamů o založení jednotlivých hradů, nemusíme získat vyčerpávající obraz o významu místa založení, už z toho důvodu, že se většinou jedná o exaktní úřední záznamy a nikoliv literární díla popisující vzdálenější historii před dobou jejich vzniku. Archeologické průzkumy také ještě většinou neřekly poslední slovo a není vyloučeno, že přinesou nové, překvapivé výsledky.
Není tedy vyloučeno, že řada hradů stojí na významných dominantních útvarech tvořících v krajině síť, která je nositelkou informací o vzdálenější historii, předcházející dobu doloženou písemnými dokumenty a archeologickými nálezy. Nabízejí se otázky, jestli má význam po ní pátrat a zda jsme schopni dobrat se nějakých výsledků. Domníváme se, že na obě otázky lze odpovědět kladně.
4.2 Hukvaldy
Zřícenina hradu (viz obr. 1) stojí na výběžku horského masívu Beskyd strmě spadajícího do krajiny. Vyobrazení hradu z roku 1673 dobře ukazuje jeho dominantní polohu na holém temeni protáhlého hřebenu, výrazně převýšeném nad okolím. Na západním přístupovém svahu leží osada stejného jména.
4.2.1 Počátky Hukvaldského hradu
Počátky hradu jsou spojeny s německým rodem hrabat z Hückeswagenu (Huckswag, Hohensuag). Arnold z Hückeswagenu působil v první polovině 13. století jako diplomat na dvoře Přemysla Otakara I. Pravděpodobně on nechal v prostoru pozdějšího opevnění zvaného „Kulatina“ postavit strážní věž k ochraně obchodní stezky z Moravy do Těšínska a Polska.
Arnold a jeho syn Frank (Franko) vlastnili na severovýchodní Moravě rozsáhlé území, které zahrnovalo i část pomezního hvozdu, přirozené obranné linie země. Držení takto významného strategického území bylo vždy v zájmu zeměpána, a snad to byl důvod, který nakonec vedl Franka k výhodnému prodeji rodových statků olomouckému biskupu Brunovi ze Šauenburku. Výhodnému proto, že prodejem získal finanční prostředky a značnou část zboží mu biskup ponechal ve formě léna.
4.2.2 Založení hradu
Podle posledních výzkumů nechal hrad stavět kolem roku 1258 Frankův syn Jindřich, který se již píše comes (hrabě) de Hukenswald. Na nový a výstavnější hrad přemístil dosavadní sídlo v Příboru. Po smrti Jindřicha a jeho bratra Bluda přešel hrad po roce 1307 do správy biskupství.
4.2.3 Historický vývoj
Na hradě se vystřídala řada zástavních držitelů. Roku 1327 držel hrad Jindřich z Kytlic, který choval jako loupežný rytíř, poškozoval biskupské statky a znepokojoval okolí. Biskup Jan VII začal proto usilovat o vymanění hradu ze zástavy. Karel IV., tehdy ještě markrabě moravský, prohlásil biskupské statky za dědičné léno koruny české a proces vymanění hradu byl dovršen bulou papeže Inocence VI. z roku 1355, která zakazuje oddělení hradu od biskupských statků zástavou, prodejem či jiným způsobem. V roce 1400 byl hrad spolu s jinými statky zastaven králi Zikmundovi, u kterého hledalo biskupství oporu před zvůlí markrabat Jošta a Prokopa.
V první polovině 15. století byl jako centrum odporu husitství dobýván vojskem Jana Tovačovského z Cimburka. Hrad náporu neodolal a stal se baštou husitů. Další významný kališnický vojevůdce, Mikuláš Sokol z Lamberka, však časem věc kalicha opustil, a král Zikmund mu držení hradu roku 1437 za odměnu potvrdil. V letech 1438 – 1446 byl hrad v držení Jana Čapka ze Sán, který rovněž přeběhl do opačného tábora a byl králem Zikmundem také tímto způsobem odměněn.
Zpět do vlastnictví biskupství se hrad dostal až roku 1465, kdy jej od Jana Talafúse z Ostrova vykoupil král Jiří z Poděbrad. Biskup Tas z Boskovic však přešel do tábora nepřátel krále Jiřího a hrad byl při dobývání královským vojskem poškozen. Zboží hukvaldské posléze získali jako léno biskupovi bratři Beneš a Dobeš Černohorští z Boskovic.
Dobeš Černohorský prováděl na hradě rozsáhlé stavební práce, zejména na zdokonalení a rozšíření opevnění. Přibližně v roce 1485 však hrad zkonfiskoval král Matyáš a Dobeše nechal uvěznit. Po Dobešově smrti v roce 1493 držel hrad jeho bratr Beneš, ale již roku 1507 vyplatil biskup Stanislav Thurzo zástavu a hrad přešel trvale do správy biskupství. Po určitou dobu sloužil také jako vězení pro provinilé kněze.
Biskup Thurzo a jeho následovníci pokračovali v úsilí o zdokonalení opevnění hradu, který se měl stát zemskou pevností. Své dnešní rozlohy dosáhl hrad činností biskupa Stanislava Pavlovského (1580 – 98) a biskupa Leopolda Viléma Habsburského (1645 – 53). Díky svému opevnění a výhodné poloze odolal během třicetileté války dánskému a dvojímu švédskému obležení, v roce 1680 útoku Thökölyho kuruců. Tím v podstatě skončily vojenské akce na hradě. Ten se stal centrem správy panství. V roce 1760 byl definitivně opuštěn a krátce nato téměř zničen rozsáhlým požárem.
Raně gotický hrad měl jednoduchou skladbu hmot. Půdorys vymezoval lomený ovál obvodové hradby. Do jeho užšího konce oproti přístupu ze západní strany byla vsazena štíhlá strážní věž o průměru 6 metrů. V bezpečnější poloze východního konce oválu byl vystavěn podsklepený obytný palác o třech místnostech. Obranná funkce byla dále posílena do skály vylámaným šíjovým příkopem před strážní věží. Tato jednoduchá hmotová kompozice začala být postupně doplňována dokonalejším systémem opevnění. Přibližně v první polovině 14. století byla vystavěna oblouková parkánová zeď chránící východní a jižní stranu hradu.
V 15. století byl přízemní palác zvýšen o další patro. Tuto stavbu provedl pravděpodobně Jan Čapek ze Sán, který byl v tomto bouřlivém období konce husitské revoluce jako velitel žoldnéřského vojska pánem kraje a získal přitom značný majetek. Nástavba paláce byla provedena poměrně jednoduše, bez náročnějších architektonických detailů. Je to patrné například na zbytcích hradní arkýřové kaple, která je stavebně méně náročná než např. obdobná kaple na hradě Cimburku.
Další významné zásahy do hmotového uspořádání hradu provedl po roce 1496 Dobeš z Boskovic. Do jihovýchodní části parkánu nechal vestavět věžovitou přístavbu přiléhající k obvodové hradbě, komunikačně propojenou se stávajícím palácem kruhovým schodištěm. Z nového schodiště byl také přístup na pavlačové ochozy paláce při severní hradbě. V důsledku nové přístavby bylo nutné přeložit vstup do hradu. Nová vstupní branka byla do obvodové hradby prolomena přibližně o 10 metrů západně od původní. Druhá, pozdně gotická část paláce byla vystavěna v protější užší části půdorysného oválu, při strážní věži. Je zajímavě výškově členěna, neboť zde vystupuje nad úroveň nádvoří skalní podloží. Do úrovně přízemí ostatních staveb nádvoří je v podstatě terasou, na níž stojí dvouprostorová stavba s valenými klenbami, k níž přiléhá místnost s cisternou. Kvůli výstavbě patra této části paláce byla snížena věž, jejíž zbytek vynáší arkýř.
Dobeš z Boskovic nechal také pravděpodobně postavit předsunuté opevnění hradu ve tvaru zalamovaného oválu, vzdálené asi 200 metrů od jádra hradu. Účelem této stavby, zvané dnes „Kulatina“, bylo vzdálit co nejvíce dělostřelbu nepřítele od hradu a zadržet první nápor nepřítele.
Renesanční podobu hradu ovlivnil biskup Stanislav Thurzo, který věnoval pozornost zdokonalení obranných prvků. Na počátku 16. století nechal při západní hradbě jižního předhradí postavit průjezdnou věž se strážnicí, předhradí bylo na jižní hradbě posíleno půlkruhovou baštou. Před stávajícím hradním příkopem bylo vybudováno nové předhradí se vstupní bránou posílenou baštou. Další bašta podkovovitého půdorysu posílila severozápadní nároží tohoto předhradí. Biskup Thurzo pravděpodobně také rozšířil obytnou plochu paláce stavbou severního křídla vestavěného mezi obě gotické části. Přízemí vestavby bylo zaklenuto jednoduchými valenými klenbami, patrové prostory byly plochostropé. Všechny místnosti takto sjednoceného paláce byly přístupné v úrovni patra pavlačovým ochozem navazujícím na již zmíněné gotické točité schodiště.
Obranný systém hradu byl dále významně posílen v letech 1580 – 98. Biskup Stanislav Pavlovský nechal propojit hrad s předsunutým opevněním „Kulatinou“ rozsáhlým předhradím s šesti okrouhlými baštami. Již v době svého vzniku však byl tento způsob opevnění zastaralý, zejména pro mimořádnou délku hradeb, jež bylo nutné osadit posádkou, a také s ohledem na stále účinnější zbraně, zejména dělostřelbu. Problémem hradu bylo také zásobování vodou v době ohrožení. Proto již biskup Thurzo nechal kopat studnu o mimořádné hloubce – uvádí se až 170 metrů – opatřené dřevěným srubem se šlapacím kolem.
Opevňování hradu bylo ukončeno jeho proměnou v barokní pevnost. Systém byl doplněn prvky aktivní obrany v podobě bastionových dělových postavení na východní části hradního návrší a tzv. „hornwerků“ čili rohových bastionů obrácených do velkého předhradí. V této podobě úspěšně odolával válečným událostem až do poloviny 18. století, kdy již ztratil význam jako vojenské zařízení.
Obr. 1 Hukvaldy – půdorysné schéma (dle D. Menclové)
Obr. 2 Hukvaldský hrad (foto Ladislav Mohelník)
Obr. 3 Kamenný reliéf pětilisté růže ve zdivu hradu (foto Ladislav Mohelník)
4.3 POUŽITÁ LITERATURA
- Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí; Libri, 2002
- Menclová, Dobroslava: Hukvaldy – státní hrad a památky v okolí, Praha 1963
- Menclová, Dobroslava: České hrady I, II, Odeon, Praha 1972
- Turek, Antonín : Hukvaldy a pánové z Huckeswagenu. In : Kravařsko 1946 47 (IX)
- Hosák, Ladislav: Historický místopis země moravskoslezské, Praha 1938
- Dvorský, František: Vlastivěda moravská, okres místecký, Brno, 1916
O autorovi
Ing. arch. Josef Hrabec, CSc. je architekt zabývající se teorii ochrany památek a pevnostními stavbami. Působí jako pedagog Ústavu teorie architektury FA VUT v Brně.
Abstract (English)
Hukvaldy Castle In its first part, the article describes castles and their ruins and their importance for cultural heritage of our country. It also mentions some questions connected to the places where they were built. In the second part, the history of Hukvaldy castle is described, including circumstances of its foundation and names of the founder as well as other owners and its conversions till the 18th century, when it has been abandoned.