Josef Hrabec
Klíčová slova : Špilberk, Přemysl Otakar II., věznice, obnova hradu
Key words : Špilberk, Přemysl Otakar II, prison, reconstruction of castle
9.1 POČÁTKY HRADU
Pravděpodobně první zmínka o Brně se objevuje v zakládací listině rajhradského kláštera z roku 1048. Píše se v ní o brněnské župě, z čehož vyplývá existence župního hradu, sídle knížete Břetislava. Brno mělo již svůj dnešní název a je uváděno jako město. O brněnském hradu se zmiňuje i Kosmas ke konci 11. století. Poloha hradu a jeho podoba z tohoto období však není známa. Za posledních Přemyslovců, během 13. století, se na brněnském hradě konaly soudy, župní sjezdy a zemské sněmy
9.2 ZALOŽENÍ HRADU A JEHO HISTORIE
Podle současného stavu poznání byl hrad založen v první polovině 13. století již Václavem I. Zakladatelský počin svého otce rozvinul Přemysl Otakar II., který hrad velkolepě koncipoval jako sídlo moravských markrabat a jako oporu královské moci. K tomuto účelu hrad sloužil téměř 200 let.
První z Lucemburků na českém trůně Jan však hrad jako významný příliš nerespektoval a statky, které k němu patřily, částečně rozdal nebo zastavil. Hrad ze zástavy vykoupil v roce 1344 mladý markrabě Karel, budoucí král a císař, a na krátko z něj učinil sídlo pro sebe a svou ženu Blanku z Valois. Po převzetí koruny postoupil markrabství moravské svému bratru Janu Jindřichovi, který sídlil na Špilberku až do své smrti v roce 1375. Sídlili zde i jeho synové Prokop a Jošt. Po Joštově smrti v roce 1411 ztratil Špilberk význam jako rezidence markrabat a stal se především vojenskou pevností. V roce 1430 odolal útoku husitů a uplatnil se i za bojů mezi Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Král Matyáš po devítiměsíčním obléhání v roce 1469 nakonec hrad – po čestné kapitulaci posádky – obsadil a držel jej až do své smrti roku 1490. Morava byla opět připojena k Čechám, avšak někdejší sídlo markrabat ztratilo svůj význam a lesk.
Panovníci z rodu Jagellovců Vladislav a Ludvík hrad i se statky zastavili pánům z Lomnice. V jejich držení hrad postupně chátral, až v roce 1560 hrozba jeho zpustnutí a prodeje do rukou cizí šlechty přispěly k rozhodnutí moravských stavů jej i se statky od Ferdinanda I. za 35 000 kop českých grošů odkoupit. Svobodné město Brno hrad spravovalo až do roku 1620. Bylo opravováno a zdokonalováno opevnění, výzbroj a výcvik posádky. Po vypuknutí stavovského povstání v roce 1618 se však protestantské obyvatelstvo Brna přidalo na stranu povstalců, takže po jejich porážce na Bílé hoře byl Špilberk zkonfiskován pro císaře Ferdinanda II.
Na hradě bylo zřízeno vězení pro moravské účastníky povstání a chátrající hrad s malou císařskou posádkou ztrácel svůj vojenský význam. Po vpádu švédských vojsk v roce 1643 na Moravu byl znovu na naléhání velitele posádky podplukovníka Ogilviho opevněn, a v roce 1645 odolal tříměsíčnímu obléhání, při kterém posádka hradu úspěšně odrazila všechny útoky Švédů. Poškozený hrad byl pomalu – pod hrozbou tureckého vpádu – přebudován na mohutnou pevnost, která jako jediná na Moravě odolala pruskému obléhání v roce 1742. Tím byl potvrzen její strategický význam a byla spolu s městem dále opevňována.
Bylo však již pozdě. Tak jako řada jiných vojenských staveb i Špilberk prohrál svou soutěž s rozvojem palných zbraní, strategie a charakteru vojenských střetnutí a byl ve fázi svého největšího rozvoje vlastně již zastaralý. Jeho vojenský význam se na počátku 19. století zcela vytratil. Napoleonská vojska jej v roce 1809 obsadila bez boje a při svém odchodu z příkazu císaře Napoleona zničila významné části jeho opevnění, zbořila zbrojnici a zasypala přes 100 metrů hlubokou hradní studnu. 18. července 1820 bylo odvoláno císařské vojsko, hrad přešel pod civilní správu a stal se věznicí.
Jako vězení však Špilberk sloužil již od roku 1620. Zpočátku pro politické vězně, později i pro vojáky a civilní obyvatelstvo. Nejtěžší zločinci byli vězněni v kasematech upravených na hromadné cely. Z nařízení císaře Františka I. z roku 1836 byli všichni vězni umístěni do prostor nad zemí. Celá pevnost byla radikálně přestavěna na vězeňské budovy a byl postaven střední trakt spojující jižní a severní křídlo. Tím bylo předěleno původní obdélné nádvoří na dvě nestejně velké části a hrad tak v podstatě získal svoji dnešní podobu.
Tato etapa historie „proslavila“ Špilberk v celé Evropě jako „žalář národů“. Byli zde vězněni odpůrci habsburské monarchie, bojovníci za národní práva. Nejznámější z nich byli uherští jakobíni (1795), po roce 1821 italští karbonáři (mezi nimi básník hrabě Silvio Pellico), po roce 1847 polští revolucionáři.
Císař František Josef zrušil vězení v roce 1855 a proměnil pevnost ve vojenská kasárna. Tomuto účelu sloužil hrad až do poloviny 20. století. Posledním výrazným zásahem do jeho organismu byla nacionalisticky zaměřená adaptace na vzorová kasárna wehrmachtu v období protektorátu.
Hrad založený Václavem I. a Přemyslem Otakarem II. měl mimořádnou rozlohu 90×55 m. Opevněná plocha byla vymezena 2,5 m silnou hradbou, pravděpodobně po celém obvodu hlubokým příkopem vylámaným ve skále a další mohutnou hradební zdí. Podélná osa obdélné dispozice je orientována ve směru jihovýchod – severozápad tak, aby se hrad ke směru možného přístupu obracel kratšími úseky hradeb. Oba byly chráněny mohutnými věžemi – západní válcovou o průměru 15 m a tloušťkou zdi 3,5 m, a východní hranolovou o rozměrech 14,2×13,2 m se zdí rovněž 3,5 m silnou. Rozměry věží umožňovaly obývání jejich vnitřních prostor. Vedle věží byly situovány průjezdy umožňující průjezd hradem. K obvodu hradební zdi dále přiléhaly budovy hospodářského zázemí.
Obytná a reprezentativní část byla vystavěna při východní straně dispozice hradu. Provozně a dispozičně se skládala z kaple a hranolové věže, na které navazovala křídla jižního a severního paláce.
V letech 1994 – 2000 zde proběhla rozsáhlá akce památkové obnovy, která měla za úkol stabilizovat, rekonstruovat a rehabilitovat tuto mimořádně cennou část hradu. V průběhu archeologických a stavebně-historických průzkumů byla jako nejhodnotnější vyzdvižena přemyslovská etapa, a k ní směřovala výsledná podoba památkového zásahu. Především byla prostorově obnovena gotická patrová kaple sv. Jana Křtitele a v náznaku hranolová věž, u které byl z důvodů statických a konstrukčních výrazně upraven interiér, která však nebyla vyzvednuta do někdejší předpokládané výšky.
Zejména tyto úpravy se promítly do změny siluety hradu z dálkových pohledů a staly se předmětem dodnes přetrvávajících sporů odborné i laické veřejnosti. Obnova hradu Špilberk na přelomu 20. a 21. století může být příkladem složitosti a náročnosti procesu ochrany památek, nemožnosti a často neschopnosti sjednocení subjektivních náhledů na daný problém a obrazem stavu teorie památkové péče obecně.
9.3 POUŽITÁ LITERATURA
- Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí; Libri, 2002
- Prezentační publikace stavební společnosti Tocháček s.r.o., vydané u příležitosti dokončení stavební části východního křídla NKP hrad Špilberk
- Šujan, František : Vlastivěda moravská, Brno, 1902
- Menclová, D.-Toman, O. : Hrad a pevnost Špilberk, Brno, 1967
Obr. 9‑1 Špilberk-východní pohled (foto Jan Hanousek
Obr. 9‑2 Ukázka z projektové dokumentace obnovy hradu (prezentační publikace Tocháček s.r.o.)
O autorovi
Ing. arch. Josef Hrabec, CSc. je architekt zabývající se teorii ochrany památek a pevnostními stavbami. Působí jako pedagog Ústavu teorie architektury FA VUT v Brně.
Abstract (english)
The article describes the history of Špilberk castle from 13th century to present and its building alterations. The castle served as villa regia, prison for prisoners of conscience as well as garrison house. At the end of 20th century, the Špilberk castle underwent heavy reconstruction and serves as a museum and cultural amenity of Brno.