Obr. 15‑1 Aionova mosaika (cca 200 – 250 n.l.) ze Sentina, italského Sassoferrata. Kosmologický obraz světa ve kterém se setkává bůh Aion, počátek a konec všeho, vesmírný časoprostor v uzavřené nekonečné smyčce zvěrokruhu, s Gaiou, Zemi a jejími dětmi reprezentujícími severský cyklus čtyř ročních období.[1]
Ladislav Mohelník
Klíčová slova: architektura, architektonická struktura, digitální analýza, kontext, Ostra, Ostrá hora, Ostravice, Beskydy, Morava, Slezsko, Madona z Růže
Key Words: architecture, architectural structure, digital analysis, context, Ostra, Ostra mountain, Ostravice, Beskydy, Morava, Slezsko, Lady of Rose,
15.1 DIGITÁLNÍ SVĚT ARCHITEKTURY
15.1.1 Digitální kontext architektury
Rychlý rozvoj nových informačních technologií dává velkou naději také zcela novým objevům a poznatkům v oblasti studia architektury. Civilizačními idejemi poznamenaná příroda, která se stala nositelkou informací tak dávných jako lidská existence samotná, nyní nabízí svá svědectví. Tato druhá příroda, jež je výsledkem budování a zabezpečování se člověka ve světě, nemusí být nazírána jen povrchním a zjednodušeným pohledem, jak je často zvykem. Člověk odjakživa pokorně budoval v souladu se svou kosmologickou představou. Ta mu dávala sílu k přetváření přírody v překvapivých monumentálních dimenzích, rozměrových i časových, které si začínáme stále více uvědomovat. V nových technologických podmínkách, například i díky Internetu, začínáme tento svět komplexněji vnímat.
Specifika architektonické tvorby ve vztahu k ostatním uměleckým disciplínám a k technickým oborům vyvolávají polemické otázky vyplývající z vlivu počítačů na náš život. Digitalizace světa architektury, jeho matematické vyjádření, nutí k novému zamýšlení nad starými a dávno zodpovězenými otázkami. Bez růžových brýlí začíná mít svět mnohem více barev. Digitální analýza v architektuře a architektonické kompozici umožňuje postihnout smyslově podprahové jevy a provést jejich vizualizaci zvýrazněním, neboli zvýšením kontrastu. Uchopení pouhými smysly neuchopitelného, vizualizace neviditelného je zde cílem. Z velmi komplikovaného procesu vnímání, z jeho fyziologické podstaty, je možno posílit a technickým prostředkem umocnit činnost oka, podobně jako tomu kdysi bylo například u mikroskopu nebo dalekohledu. Také s novými grafickými a jinými počítačovými programy se objevují nevídané možnosti z hlediska komplexnějšího poznání reality dochovaných děl a dochovaných dokumentů. Je možno například provést digitální analýzu barevných leteckých fotografií a vyhledávat půdorysy zaniklých architektonických děl jako barevných oblastí pouhým okem nepostižitelných. Letecká archeologie takovýchto možností již využívá delší dobu. Obdobnou možností je i analýza historických černobílých fotografií včetně dochovaných i nedochovaných architektonických děl. Další možností je například digitalizace a sestavení jednotlivých listů starých katastrálních map v podobě rastrových souborů do celků, s nabídkou analyzovat délkové, plošné i objemové údaje, srovnávat s historickými fakty, či se současnými mapami. Taková možnost globální i detailní analýzy vývoje a zákonitostí kompozičních a vlastnických vztahů v měřítku krajiny, sídla a architektonického díla byla dříve velmi omezená. Další z možností je ověřování kompozičních zákonitostí na 3D modelech, včetně vizualizace a animace historického vývoje. Vyhledávací databázové programy umožňují uvádět do nových souvislosti skrytě související jevy, které lidé doposud vnímali zcela izolovaně. Architekt si musí být vědom toho, s čím nakládá. Hlavním smyslem architektova poznávání tajemného digitálního světa je především hledání kontextu ve prospěch vlastní tvorby, jíž dává odpověď na své tvůrčí pochybnosti a získává tvůrčí jistotu. Odmítnutí tohoto digitálního kontextu znamená odmítnutí skutečně moderní architektury a nastolení totálního panství arogantního individualismu, bezohledného a bezobsažného konzumu. Je reálným nebezpečím, že vyměšování vlastního ega založeného na nehistorické nicotě by mohlo za jidášský groš nahradit tradici a generační souznění mysli a citu. Historie nás však může inspirovat a poučit o skutečných hodnotách a o tom, co je a co není pro osudy lidí prospěšné, ale to jen tehdy, není – li falešná.
15.1.2 Reliktní architektonická struktura
Hlavním smyslem redukce architektonického díla a zavedení pojmu architektonická struktura je potřeba zmocnění se skryté podstaty díla, buď ve prospěch tvorby nebo poznání. V procesu konkretizace idejí je pro člověka snadněji uchopitelným mezistupněm vzniku díla. V procesu abstrakce je z pohledu vnímatele, vzdor určitému zjednodušení, jeho vnímanou podstatou. V architektuře se začal významně prosazovat v druhé polovině 20. století. Pojem vyjadřující principiální substanci díla, architektonická struktura, má kořeny v kybernetickém světě, obdobně jako současné informační technologie. Jeho výklad nelze významově zúžit na pouhou konstrukci. Jde zde o jádro architektonického díla postihující jeho hlavní prostorové, konstrukční a tvarové charakteristiky v nedělitelné architektonické jednotě a v jejich geometrizované a matematizované podobě. Odmyšlením balastu materie se dostává více do popředí idea obstarávající smysl díla, přičemž výmluvnost takto matematizované podoby díla vzdor jeho zjednodušení roste. Pro odhalování skrytých kulturních hodnot je tento pojem důležitý právě ve vztahu k tomu, co se po zániku hmotné podstaty v podobě reliktních architektonických struktur, skrytých v přírodních, dochovalo.
15.1.3 Digitální analýza architektonických struktur a jejich přírodního kontextu
Architektonická kompozice, jako jedna z oborově profilujících součásti teorie architektury, je na školách architektury přednášena a především prakticky procvičována jako přípravná nebo prohlubující disciplína architektonické tvorby. Její teoretické nástroje jsou však nepochybně platné a použitelné i pro studium reálných architektonických a urbanistických děl, a to i v podobě jejich dílčích reliktů. Přinejmenším na základě srovnání a historických analogií je možno relativně spolehlivě usuzovat na okolnosti vzniku díla a vyplňovat mezery způsobené pramennou nouzí ve specifiky uměleckohistorických a archeologických oborech.
Studium objemově prostorového uspořádání architektonických a urbanistických děl, neboli jejich kompoziční analýza, směřuje k poznání vzájemných vazeb architektonických prvků v prostoru, k poznání jejich architektonické struktury. Z racionálního hlediska se architektonická kompozice zabývá zákonitostmi skladebnosti a pravidly pro výrazovou správnost a estetičnost. Z intuitivního hlediska se cestou citu, jež bezprostředně souvisí s vlastní tvorbou, propracovává k podstatě architektonických děl, hledá jedinečnost, soulad s přírodou, harmonii. Hegelovo zmocnění se světa může mít poetickou podobu, kterou nám nabídnul například slezský bard Petr Bezruč, ale může mít také podobu architektova zkoumavého pohledu pronikajícího skrze nánosy všední a zjevné skutečnosti a poodhalujícího jeho tajemství.[2] V obojím je velmi efektivní možností, spočívající v uchopení celku, jeho koncepce, jeho řídícího principu, jednorázovou intuitivní metodou a dále také ve schopnosti tento podstatný princip díla popsat a osobitě vyjádřit například básní, hudbou, kresbou, malbou, grafikou a především modelem.[3] Citlivé oko a ruka kreslíře vybírá podstatné a charakteristické znaky viděného. Podvědomě odhaluje tyto základy, na nichž je vizuální obraz založen. Poznáním řádu díla se dostáváme skrze citovou stránku lidské osobnosti ke skrytým pravdám se zobecňující platností obdobné racionálním exaktním postupům.
Zmocnění se podstaty díla, jeho architektonické struktury, umožňuje „deduktivně“ interpretovat jednotlivosti díla, jeho detaily s podstatně větší jistotou, než při opačném postupu, kdy je jeho analýza nebo výklad založen na studiu detailu a následném „induktivním“ utvářením představ o celku.
Geografické poměry a architektonické struktury je z kompozičního hlediska nově možno vnímat globálně a současně i detailně, z hlediska celých pohoří i jednotlivých stavebních parcel, celých povodí i jednotlivých potůčků, mořských ploch i studánek, rozsáhlých souvislých lesních porostů i drobných keřů, rozsáhlé městské aglomerace i jednotlivých domů. Rozměry odměřujeme s matematickou přesnosti, vzájemné prostorové vztahy s geometrickou přesností. Komunikace můžeme spatřit ve vzájemné návaznosti, můžeme vnímat hloubku moří a oceánů vyjádřenou barevnými proměnami, můžeme usuzovat na druh zemědělských rostlin pěstovaných na polích… Je to fascinující kniha života, pohled do nedávné minulosti a současně mnohovrstevnatý naturalistický obraz celé lidské minulosti.
Informační technologie přinesly možnost detailního zkoumání architektonických a urbanistických struktur v souvislostech okolní krajiny na satelitních snímcích a podrobných mapách, což samo o sobě přineslo novou kvalitu dnes již poměrně běžně užívanou ve vlastní tvorbě. Vizuálně uchopitelným se však nově stal i tak globální vztah, jakým je například soulad mezi architektonickým dílem a osou Země či dokonce Universem. Díky 3D zobrazení je možno zkoumat prostorový vztah architektonického díla k jiným objektům na horizontu, a nyní nově také i daleko za lidským horizontem.
15.2 MAGNA OSTRA
15.2.1 Ostra a Ostra Vetere
Prostým srovnáním je možno posoudit tvarovou korelaci Ostré hory nad kultovním okrskem dodnes zachyceným v katastrálních mapách na Ostravici s antropomorfními tvary hor v oblastí italské Senigallie.[4] Najdeme zde mezi dnešními italskými městečky Ostra a Ostra Vetere nedávno prozkoumanou archeologickou lokalitu prokazatelně spojenou s kultem Panny, kultem bohyně plodnosti „dea Bona“ včetně všech atributů, na které bylo upozorněno již na Ostravici a v moravské metropoli Brně.[5] Obdobně jako například v řeckém Dionu a na jiných takovýchto kultovních místech i zde najdeme kromě chrámu také divadlo nezbytné z důvodu pořádaných mystérii a termální lázně poskytující očistu a zdravotní péči. Mozaiková podlaha s motivem dráčka může být hermetickým symbolem, ale je současně i tvarovou korelaci mapy karpatského pohoří s přilehlou a nám bohužel až později od středověku známou polskou Haliči (Gallicií). Kultovní význam měly i prameny řek vyvěrající na úpatí hor a blízké jeskyně v Monti Sibillini spojené pověstmi s věštěním Sibyly.[6] Město Ostra se do roku 1882 jmenovalo Montenovo. Název dostalo až na základě objevu blízkých ruin starého římského města Ostra situovaného podél údolí říčky Misa, dříve Sena.[7] Zde je zřejmě i původ názvu celé oblasti Seni_gallia. Antická Ostra byla osídlená minimálně od 3. století př.n.l. až do 6. století n.l. Pobřeží italského regionu Marche bylo osídleno galskými kmeny Senonů. Římany byla tato oblast ovládána a kolonizována po bitvě u Sentina roku 295 př.n.l. S Římem tuto oblast napříč apeninskému poloostrovu spojovaly významné historické komunikace, Via Flaminia a Via Salaria.
Centrální část další velké mozaiky z podlahy vily z římského období v nedalekém Sentinu (dnešní Sassoferrato v Umbrii, v Itálii), cca z doby 200 – 250 n.l., obsahuje vyobrazení boha věčnosti Aiona ve vesmírném prostoru symbolizovaném prstencem zvěrokruhu, v nekonečné smyčce, neodporující ani současné představě relativního vesmíru. Aion stojí mezi zeleným, letním stromem a uschlým, zimním, když zrovna svojí rukou uchopil znamení ryb. Okolo ležící postavy Matky Země jsou vyobrazeny její děti, čtyři roční období. Jaro bývá spojováno s kultem bohyně plodnosti. Jí byla zasvěcena také antická Ostra přímo na protější straně za horou, která je současně i její personifikací. Mosaika je dokladem vnímání širšího krajinného kontextu jejím tvůrcem. Ze čtyř ročních období je možno usuzovat na severský původ tohoto kosmologického tématu. Jižní, teplejší kraje totiž dělily pravidelně se opakující roční cyklus pouze na tři roční období.
Po pádu Západořímské říše ovládli zdejší kraj Gótové. Po Gótské válce se oblast stala součástí tzv. byzantské Pentapolis, ve které hrála rozhodující úlohu města Ancona, Fano, Pesaro Rimini a Senigallia. Pádem ravenského exarchátu se tato oblast stala krátce vlastnictvím Langobardů a koncem osmého století ji dobyl Karel Veliký. V 9. až 11. století se zde formují pozdější marky včetně Ancony. Tyto byly pozdější součástí Papežského státu, ale většina území byla ovládaná místním panstvem a města byla většinou svobodná. Ve 12. stol. si Ancona uchovala svoji samostatnost a nezávislost i proti imperiálním snahám Fridricha Barbarossy a Benátské republiky. Pokus obnovit Papežský stát ve 14. stol. měl jen krátký život. Až od roku 1631 se Marche staly na dlouhou dobu, s výjimkou napoleonské periody, součástí Papežského státu a později sjednoceného Království Itálie. Středověkou podobu získalo město Ostra nejen díky hradbám ve 13. století. A přesně podle obvyklé křesťanské tradice je několik set metrů za městem v roce 1754 n.l. postaven zdejší chrám Madony z Růže, jeden z nejvýznačnějších symbolů víry v zemi.[8] Pravě na tom místě, kde se podle pověsti mladým dívkám zjevil zázračný obraz Panny. Mladým pannám tehdy k tomuto magickému zážitku mohlo postačit pozvednout svůj cudně sklopený zrak a prohlédnout si siluetu hor na obzoru.[9] Dnes může díky internetu tento magický obraz i Pannu z Ostre spatřit každý, kdo je trpělivý a je obdařen schopností vnímat svět v souvislostech.
Průkazná shoda forem, dříve prakticky nepostižitelná, uvádí do zcela nových vztahů představy historiků o původních sídlech Gallů a později Ostrogótů popisovaném v Jordanesových Geticach.[10] Tento historický pramen byl v naší zemi nápadně a současně hanebně opomíjen. Je přece naprosto přirozené hledat Visi_goty u pramene Visly a Ostro_goty u pramene Ostré, zvláště tehdy, nedělá-li žádný problém prostorově interpretovat do těchto lokalit v uvedeném Jordanesově díle popisované děje. Vše je možno ověřit na dostupných mapách v podrobném měřítku, ale také přímo na místě, kdy lze ještě pro 13. století vyslovit hypotézu o kulturních souvislostech mezi těmito dostatečně vzdálenými lokalitami, aby bylo možno vyloučit nahodilost. Obytné pevnostní věže, které daly vzniknout Brnu počátkem 13. století, typické i pro tehdejší Itálii, jsou v souvislostí se zmínkou o kolonistech románského původu při chrámu sv. Mikuláše na Dolním trhu, který byl podřízen od r. 1231 farnímu chrámu sv. Jakuba, do jehož farnosti spadali i Gallové, zajímavou historickou souvislostí.[11]
15.2.2 Ostrá hora
Jen v Evropě lze najít obdobných hor s názvem Ostrá nebo krátce Ostra, Östra, Ostara… desítky. Často jsou nebo byly v jejich blízkosti sídla se stejným nebo obdobným názvem. Četností výskytu jejich označení, vztažené k jejich tvaru, je spolehlivě vyloučena náhoda. Příliš často jde o antropomorfní tvary s liniemi ženského těla. Naším předkům se tento magický obraz zřejmě nejen líbil, ale v mnoha analogických podobách se stal i předmětem hluboké náboženské úcty. Reliktní architektonické struktury s tím související jsou v tomto smyslu cenným kulturním dědictvím směřujícím k samotným počátkům naší lidské civilizace.
15.3 BESKYDSKÁ RŮŽE
Pravděpodobně již někdy v dobách, kdy byly Moravskoslezské Beskydy ještě obklopeny ledovcovým jezerem, jehož hladina na výškové úrovni asi 390 až 400 m nad mořem poměrně významně určovala charakter dávného osídlení zdejšího kraje, si museli moudří lidé uvědomovat skutečnosti, se kterými se můžeme díky satelitním snímkům a analýzou běžných turistických map dnes seznámit také. Jádro posvátných beskydských hor obklopených vodou mělo pro ušlechtilého člověka, vnímajícího svůj životní prostor, tvar nepravidelné pětilisté růže, ve kterém je Ostrá hora jedním z nejlépe prokreslených lístků lasturovitého tvaru. V geometrické abstrakci to analogicky znamená významný symbol pěticípé hvězdy, legendární hvězdy mořské, hvězdy, které se doslova a do písmene dotýkalo také Civitas Dei. S postupným zánikem tohoto Moře souvisí původ názvu pozdější Moravy, tedy území Mor_aviae, území, kde se moře vzneslo k nebeským výšinám. Slezová růže, botanicky nejlépe odpovídající tvaru hor z nadhledu, dala nejen název místu, odkud pochází svrchovaná moc nad Slezskou zemí, ale stala se také vynikajícím symbolem ušlechtilosti ducha lidského rodu. Všechny atributy Madony z Růže, provázející křesťanskou víru, můžeme s trochou fantazie a schopnosti zmocňovat se prostoru a tvaru s nadhledem najít v božím pantheonu Beskydské přírody. Vzpomínku na její podobu si ve svém karpatském dráčkovi a hvězdném Aionovi přinesli do Itálie i Gallové. Dala – li středověká křesťanská idea Civitas Dei, z oblasti blízké původním sídlům a civilizačnímu prameni severních Gallů, vzniknout také harmonické koncepci novodobého Brna, není až tak překvapivé, že v jiných oblastech, které tyto kmeny rovněž navštívily, tušíme i s velkým časovým odstupem, nezasvěcenému člověku zatím ještě převážně skryté, dvě souznějící reliktní Parthenopole ve vzdálené Itálii a na Moravě.
Obr. 15‑2 Antropomorfní linie Monte Vettore v blízkosti města Ostra Vetere v Itálii[12]
Obr. 15‑3 Antropomorfní hora Titanů v samotném středu blízkého San Marina je dalším dokladem božské personifikace v blízkém okolí, včetně příznačného magického názvu
Obr. 15‑4 Chrám Maltézských rytířů v italském Rimini s mimořádnou koncentrací esoterických symbolů, včetně zodiakálních znamení, madony, růže, múz, dětských her…
Obr. 15‑5 Moravskoslezské Beskydy připomínají svým tvarem pětilistou slezovou růži, ve které můžeme tušit původ některých erbovních symbolů i názvu Slezska. Další část pohoří v jihozápadním směru, včetně Smrku, Kněhyně, Pusteven a Radhoště, můžeme pokládat za roh hojnosti, ze kterého vyrůstá jako ze starého Templu i Růže nová, Rožnov
15.4 POUŽITÁ LITERATURA
- MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Vědecké spisy VUT v Brně, Edice PhD Thesis, sv. 336, Brno 2005, ISSN1213-4198
- MOHELNÍK, L. Prostorová interpretace architektonického a urbanistického díla. Disertační práce, VUT v Brně, Brno 2005
- DRÁPAL, J., DOLEŽAL, J. Architektonická kompozice 1. Učební texty vysokých škol, Ediční středisko VUT Brno, Brno 1988
[1] http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4e/Aion_mosaic_Glyptothek_Munich_W 504.jpg
[2] MOHELNIK, L. Petr Bezruč. Atlantida 3/2008. Projektový a vývojový ústav s.r.o., Brno 2008
[3] HEGEL, G. W. F: Estetika 1, 2 (Ästhetik; LF, Praha, Odeon 1966) – přel. Jan Patočka
[4] http://www.archeomarche.it; http://en.wikipedia.org/wiki/Monte_Vettore;
[5] MOHELNIK, L. Svatá rodina brněnského kostela. Atlantida 2/2008. Projektový a vývojový ústav s.r.o., Brno 2008
[6] http://en.wikipedia.org/wiki/Parco_Nazionale_dei_Monti_Sibillini
[7] http://en.wikipedia.org/wiki/Ostra_%28AN%29
[8] http://www.madonnadellarosa.it/storia.htm
[9] MOHELNIK, L. Petr Bezruč. Atlantida 3/2008. Projektový a vývojový ústav s.r.o., Brno 2008
[10] JORDANES, Getica; http://mujweb.atlas.cz/www/barbari/getica.htm
[11] KUČA, K. Památky Brna. Národní výbor města Brna, Brno 1989, s. 59
[12] Koláž 15-2 a 15-3 upravená na podkladě Gogole Earth; http://earth.google.com/
O autorovi
Ing. arch. Ladislav Mohelník, Ph.D. je architekt, zabývající se celoživotně stavbami pro účely vzdělávání, působící jako teoretik a pedagog Ústavu teorie architektury FA VUT v Brně.
Abstrakt
Nové informační technologie umožňují analyzovat a poznávat svět architektury, svět druhé přírody, v mnohem globálnějším kontextu, než tomu bylo doposud. Satelitní fotografie, grafické programy, databázové knihovny dávají díky počítačům mnohem komplexnější analytickou odpověď a uvádějí do vzájemných souvislosti jevy, přesahující dosavadní možnosti lidských smyslů. K pojmu Ostrá nám vyhledávácí program například nabídne názvy živočichů, hor, sídel, božstev, světových stran,… jako vzájemně nesouvisejících cizorodých pojmů, jejichž význam se může začít vzájemně propojovat v jeden celek racionálním srovnáním, doplňováním historických informaci, logickými úvahami,… ale také citem, kdy si můžeme povšimnout společných tvarových, prostorových a pod. znaků. Srovnáním reliktních architektonických struktur dospějeme k závěru, že setkání pojmu Ostra jako zaniklého antického sídla v italské Senigallii s Ostravicí pod Ostrou horou v Beskydech není pouhou náhodou, a že člověk, který tato sídla založil a vybudoval, si byl vědom přírodní podoby obou míst, jež musela splnit i specifické požadavky vyplývající z jeho víry. Pro svůj život potřeboval nejen vodu, ale i antropomorfní přírodní prostředí, jež by ho vlídně přijalo, potěšilo krásnými křivkami na horizontu a poskytlo také pocit i skutečné bezpečí. Ze symbolů, které se dochovaly a byly díky archeologům zveřejněny na internetu vyplývá, že jejich původ, a také význam je správné hledat v přírodě, která člověka obklopovala a svým božským obsahem naplňovala do té míry, že ji v podobě pětilisté slezové růže, utržené někde na louce v Beskydech, vzal na svoji dalekou pouť světem jako dědictví pro mnoho generací svých následovníků.
Abstract (English)
New information technologies support to analyse and explore architecture – the second nature within the global context compared to the previous explorations. Satellite photographs, graphical programmes, databases give thanks to computers more complex analytic results and bring features in mutual relations which exceed possibility of human sensation.
Explanatory dictionaries offer for the explanation of word Ostra names of animals, mountains, settlements, divinity, cardinal points, etc., as unrelated conceptions. Their meanings could be mutually related in one concept by comparison and completing of historical information and logical consideration and by sensitive cognition of similar shapes, signs and features etc. The comparison of debris of former architectural structures gives the explanation of Ostra as an extinct ancient settlement in Italian Senegalia and village Ostravice under Ostra Mountain in Beskydy – it is not mere random historical coincidence. Man who founded these settlements considered similarity of both places which must served specific requirements influenced by his religion.
He needed not only water for his life but also environment which would be pleasant for his life and served security to him. Symbols which are preserved from these times are published by archaeologists. It is obvious that they were originated in nature which gives to man life and divine environment. The place genius loci influenced human life style and sensation for this dimension that the five-petal rose-mallow from Beskydy mountain meadow was symbolically taken by the men to the distant place in the world as his ancestor heritage.