ATLANTIDA.NAME č. 8/2010

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


  ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY                           8/2010

 

OBSAH

30. BRUNESWERDE (2. ČÁST) – Ladislav Mohelník
31. HRAD BUCHLOV – Josef Hrabec
32. NOVÁ ARCHITEKTURA ČSR – Ladislav Mohelník

ATLANTIDA.NAME č. 9/2010

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


 ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY                           9/2010

OBSAH

33. DÜREROVO BRNO – Ladislav Mohelník

ATLANTIDA.NAME č. 7/2009

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


  ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY                           7/2009

OBSAH

28. BRUNESWERDE (1. ČÁST) – Ladislav Mohelník
29. HRAD PERNŠTEJN – Josef Hrabec

ATLANTIDA.NAME č. 6/2009

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY             6/2009

Literae
ecclesiae Saliburgensis, in quibus testis scribitur Zuentibold. Actum ad
Carantanam X. Kalend. Januarii,
927.

In nomine Domini Dei eterni. Cognoscant omnes fideles, qualiter Odalbertus, sancte Juuauensis ecclesie venerabilis archiepiscopus, quandam complacitationem consultui fidelium suorum clericorum ac laicorum aurem prebens cum Kotaberto fideli suo venerabili choriepiscopo peragere decreuit. Tradidit namque Kotabertus choriepiscopus cum manu advocati sui ducis Pertoldi proprietatem, quam tradente Kernia in loco Lominicha Kimundi dicto suscepit, et ad Grazluppa, ad Perchach veluti Rihbaldo
et Engilfredo tradentibus in proprium accepit. Et ad Zurdoh quicquid proprietatis visus est habere, et in pago Salzburgouui dicto in vico Mauriciano proprietatem, quam tradente Engilhilda sanctimonialis femina accepit. Veluti ipsa olim temporibus Pilgrimi archiepiscopi in beneficium tenuit, ac postea de Odalberto venerabili archiepiscopo in proprietatem commutauit. Et ad Holzhusun, quod tradente predicta Engilhilda suscepit, quam ipsa emptione sua acquisiuit, et mancipia VIII causa conplacitationis in manus Odalberti archiepiscopi et aduocati sui Reginberti ad s. Petrum sanctumque Rodbertum et ad sanctam Salzburgensem sedem post obitum suum in proprietatem. Ea videlicet ratione, ut si Engilhilt et Kerni eum superuixerint, que ab eis predicto choriepiscopo tradita sunt, usque in finem vite sue in proprietatem consistant. Econtra vero Odalbertus venerrabilis archiepiscopus cum manu advocati sui Regimberti in manus Kotaberti choriepiscopi et advocati sui Regimberti in manus Kotaberti choriepiscopi et advocati sui Bertoldi ducis hec loca, ad sanctam Mariam ad Carantanam, ad sanctum Petrum in civitate Carantana, ad s. Laurentium, ad Kurzizam, ad Zeleznam, ad
s. Petrum ad Ostarwizam, ad Trevinam. Excepto quod predicta Engilhilt Kurhiznam et Zeleznam et ad s. Petrum ad Ostarwizam cum omnibus ibidem pertinentibus usque in finem vite sue in proprietatem possideat,et predicta Kerni locum Muoriza Rimundi usque in finem vite sue in proprietatem obtineat. Postea vero integerrime ad s. Petrum sanctumque Rodbertum ad sanctam Juuauensem sedem perenniter in proprietatem consistant. Isti sunt testes per aures attracti. Rodperht comes. Reginher comes. Dietmar comes. Sigipold comes. Reginhart. Arpo. Weriant. Merwat. Ascuuin. Herolt. Turdagouuo. Sarahilo. Arnkis. Dietram. Hinto. Auo. Zuentibold. Erinperht. Ernest. Egiuuint. Kerkoh. Liutprand. Noting. Woluo. Chunirich. Regimhoh. Arpo. Raci. Enci. Papo. Rocholf. Ruodperht. Wielant.

Actum in synodo in ecclesia s. Marie ad Carantanam, anno Domini incarnationis DCCCCXXVII. indictione XV. sub die X. Kalendas Januarii feliciter in Dei nomine.

OBSAH

24. STAROBYLÁ OSTRAVICE – Ladislav Mohelník

25. HRAD CIMBURK U KORYČÁN – Josef Hrabec

26. SVĚTLO A VIDĚNÍ – Jitka Mohelníková

27. ARCHITEKTURA – „ČIAROVÝ KÓD“ – Viktória Szabóová

ATLANTIDA.NAME č. 4/2008

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.

ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY             4/2008



OBSAH

15. BESKYDSKÁ RŮŽE – Ladislav Mohelník

16. ANTICKÝ SVĚT OTCEM EVROPY (2) – Jan Hrubý

17. ZNOJEMSKÝ HRAD – Josef Hrabec

18. HUDBA MĚSTA (4) – Maxmilian Wittmann

19. ARCHITEKT MAXMILIEN CHLAD – Jan Hrubý

ATLANTIDA.NAME č. 5/2008

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


  ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY             5/2008


m : M = M : (m + M)
božská harmonie

 

OBSAH
20. ARCHITEKTONICKÁ KOMPOZICE – Ladislav Mohelník
21. NEVYHNUTELNÁ NUTNOST PERSPEKTIVY BUDOUCNOSTI – Jan Hrubý
22. STARÝ JIČÍN – Josef Hrabec
23. HUDBA MĚSTA (5) – Maxmilian Wittmann

ATLANTIDA.NAME č. 3/2008

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY             3/2008

 

Jeden skok nalevo, po všem je, po všem
černé tvé vlasy se na skály chytly
bílé tvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdónova
(Petr Bezruč)

BARABI (TUNELÁŘI) NA OSTRAVICI

Brutální praktiky novodobých uhlobaronů ohrožují nejen přírodní hodnoty Beskyd s jejich horaly, ale i jejich kulturní dědictví, ke kterému jsou nevzdělaní státní úředníci slepí. Zbourat kus gotické Prahy se každému laikovi okamžitě jeví jako nesmysl. Zbourat buldozery gotickou urbanistickou strukturu obce Ostravice, která má ve svých základech archeology opomíjenou minulost s Prahou přinejmenším srovnatelnou, se falešně vydává za rozvoj obce.

 



BARABI (TUNELÁŘI) NA OSTRAVICI

Ladislav Mohelník

Baraba (tunelář) je původně historický středověký pojem z hornického prostředí, označující člena nejpokleslejší, otrocky pracující, sociální  vrstvy. Ostravice si vzpomínku na baraby hluboce vryla do paměti v souvislosti s výstavbou železnice, před první světovou válkou v létech 1905 – 1908, kdy také zde byli nasazeni na nejtěžší práce. Nedílnou součástí jejich životem pohrdajícího životního stylu byl alkohol a s ním související celá řada negativních jevů narušujících poklidný a uspořádaný život místního obyvatelstva. Barabizny jim sloužily jako ubikace poblíž staveniště železnice a bylo je možno vnímat jako stavební projev protikladný pojmu architektura.

Tehdejší cizí mocipáni se při prosazování svého záměru, odsávat pro svou potřebu bohatství Beskydského kraje, nerozpakovali postupovat velmi tvrdě. V předzvěsti 28. února 1948 začali již před rokem 1908 vykupovat a pak bezohledně vyvlastňovat pozemky pro účely cizí soukromé železniční společnosti. Místní sedláci je nakonec pod tímto tlakem „ochotně“ do roku 1911 odprodali za velmi nízkou cenu. Jakou hodnotu měla půda ve skutečnosti pro jejich život, to ani tehdy nikoho z mocných nezajímalo. Nejenže jejich koňské spřežení ztratilo jako dobové místní nákladní taxi na ceně díky železnici, ale i lán, původně rozlohou určený na obživu jedné rodiny, se rozpadl díky vážné překážce na dvě izolované části. Jedněm přivezla železnice bohatství, jiným bídu. Samozřejmě, že nakonec železnice přinesla pro kraj mnoho pozitivního, ale nemohl přesto císař pán projevit poněkud více inteligence při plánování komunikační sítě a více citlivosti ke svým poddaným? Kdyby byl schopen prozíravěji myslet a spojit stavbu železnice se stavbou až mezi válkami nákladně budovaných nezbytných hrází regulace řeky, včetně následně také potřebné obecní komunikace, nemusela by být Ostravice v takovém infrastrukturním svrabu, jako je dodnes.

Pokud ne přímo císař, tak přinejmenším jeho úředníci nechali postavit místní železnici (trať) tak necitlivě, že prochází bezohledně územím onoho bývalého vodního hradu, na jehož slavnou minulost se ve velmi mnoha starých listinách vzpomíná pod různými názvy. Bruneswerde neboli Brněnský hrad souvisí spíše již s dobou jeho postupného zániku, kdy po protržení hráze jezera zůstal hrad bezbranně na suchu a jeho dříve mimořádně významná vojenskostrategická úloha tak postupně končila.

Stavbou tratě je definitivně ztracená i neviditelná kulturní hodnota, genius loci místa, které císař tzv. Zlatou bulou sicilskou pod latinským názvem Mocran et Mocran [1]
dal v léno Přemyslovcům spolu s královskou korunou.[2] Dodnes nám po zmíněných mokřadech zůstaly místní názvy Bahno ve Frýdku – Místku, Frýdlantu nad Ostravicí a Ostravici samotné. Tím je dána odpověď na jednu ze zajímavých i na základních školách diskutovaných hádanek naší minulosti. V omezených historických souvislostech je pro pramenný nedostatek samozřejmě možno i nadále nejrůzněji spekulovat. Prostorová interpretace historických pramenů však tuto úvahu jednoznačně potvrzuje. Řeka Ostravice si začala po postupném zanikání pozdních zbytků ledovcových jezer někdy okolo roku 1229, poprvé hledat svoje koryto v naplaveninách, což se stalo předmětem hraničních sporů, jednání a také důležité dohody o hranici mezi Slezskem a Moravou. Jak krátkou existenci z geologického a geografického hlediska mají některé úseky řeky Ostravice, se ukázalo při velké povodni v roce 1997, kdy řeka prohloubila svoje koryto z pouhých cca 2 metrů na dvojnásobek. V prostoru Kamence u Filipčíka odhalila v této hloubce zbytky starých dřevěných konstrukcí, pilot, o jejichž účelu se můžeme zatím jen domnívat, že sloužily snad jako mostní konstrukce.

Jednoznačným dokladem doznívání hospodářského významu Ostravice v první polovině 13. století je ve vztahu k ní přehlížená donační listina kláštera na Velehradě. Území Brněnského hradu je významným zdrojem příjmů díky zbrojní výrobě, ve které jsou hamry nutnou podmínkou. Jejich existence je zase podmíněná geografickými poměry natolik, že se historicky vyskytovaly pouze na několika místech Moravy.

Ona slavná Atravisc a Civitatem.[3] archivech ve Vídni je z analýzy prostorových a názvoslovných údajů jedním a tímtéž vodním hradem, který měl  být před rokem 1212 architektonickým dokladem  božského původu císařské moci v boji o investituru. Tato idea končí smrtí Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. Doznívá možná ještě osudnou snahou krále Václava III., když krátce před svou smrtí podepisuje zakládací listinu templářského kláštera u Rožnova pod Radhoštěm s mnohoznačným názvem Trůny králů.[4] Podařilo se tehdy jeho vraždou zabránit tomu, aby Václav III. dosáhl promyšlenou dynastickou strategii toho, čeho se nepodařilo dosáhnout Přemyslu Otakarovi II.  vojenskou cestou. Sjednotit opět pověstné Svatoplukovy tři pruty, Moravu, Uhry a Slezsko. Tři země, jejichž hranice se setkávají v Beskydech v jediném bodě, na místě nazvaném Konečná.

Když rakousko – uherský císař rozpůlil svojí železnicí území Bruneswerde, tak buďto nevěděl, co má po předcích ve svém vlastním archívu, a nebo naopak moc dobře věděl, co chce zničit.[5] Ať tak nebo tak, zachoval se nikoli jako člověk ušlechtilý, ale jako ten nejhorší baraba ducha. Později jej zde překonal již pouze Adolf Hitler svojí, z hlediska kulturních dopadů, ještě destruktivnější stavbou „dálnice“. I u něj můžeme váhat, zda vědomě, či nevědomě, protože někteří jeho straničtí soudruzi, jak lze soudit z umístění i jiných staveb, povědomí o pradávné historické roli Moravy a Beskyd měli.

Ostravickým občanům dnes jako jediná relativně dochovaná památka na slavnou minulost Města božího zůstala jen kaple, kterou komunističtí barabi ještě nedávno užívali jako záchodky. V 60. létech 20. století byla odsvěcená a bez jakéhokoli zájmu místních mocipánů se tento nenápadný, ale velevýznamný architektonický skvost nyní rychle rozpadá. Baraba (tunelář) 21. století je sice místo krumpáče vybaven buldozerem, ale má pořád zájem jen o ten svůj chlast.

POUŽITÁ LITERATURA

 

[1] FRIEDRICH, G. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Díl II., r. 1198 – 1230, Comitiorum regni Bohemiae, Praha 1912, s. 96 – 97

[2] BRANDL, V. Kniha pro každého Moravana, Nákladem Matice Moravské, Brno 1892, s. 210

[3] HENRICO DE ISERNIA, DOLLINER, T. Codex epistolaris Primislai Ottocari II. Bohemiae regis. ACADEMIA THERESIANA, Vienne 1803, s. 15

[4] BOCZEK, A. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Díl V., r. 1294 – 1306, Josefus Chytil, Brno 1850, s. 204 – 206

[5] HENRICO DE ISERNIA, DOLLINER, T. Codex epistolaris Primislai Ottocari II. Bohemiae regis. ACADEMIA THERESIANA, Vienne 1803


 

ATLANTIDA.NAME č. 2/2008

Elektronická verze odborného recenzovaného časopisu ATLANTIDA, evidovaného MK ČR pod číslem periodického tisku: MK ČR E 17972, věnovaného teorii architektury a urbanismu. Časopis vychází od roku 2009 dvakrát ročně. Pro přístup k internetovému časopisu ATLANTIDA.NAME je nezbytná registrace čtenáře.


  ATLANTIDA

ČASOPIS TAJEMNÉHO SVĚTA ARCHITEKTURY                            2/2008

PROKLETÍ ARCHITEKTURY

Ladislav Mohelník

Pojmy architektura a architekt měly v archaickém Řecku poněkud jiný obsah, než tomu bylo později v císařském Římě. Ve ztrátě pravdivosti, v rozkladu formy a hmotné podstaty díla spatřoval významný moravský teoretik, Antonín Kurial, historické prokletí pronásledující evropskou civilizaci až po současnost. Od římské antiky až po novověk je architektura kontinuálně chápána jako umění stavět. Její dualita, intuitivního a racionálního, zrcadlící se i ve slohové architektuře, má pro nás nedozírné důsledky především poté, kdy se v pokračujícím rozkladu vymezuje tvůrce ve vztahu k realizátorovi díla. Dnešní architekt ztrácí půdu pod nohama nejen tím, jak paradoxně v době počítačů z jeho vzdělání postupně mizí matematika, deskriptiva, fyzika, teorie, filozofie a pod., ale i tím, jak klesá péče o intuitivní zmocňování se světa architektonickou kresbou, modelováním, kompozičním cvičením… Za architektonickou tvorbu je dnes mylně vydáváno digitálně omezené prvoplánové vyměšování vlastního JÁ. V záplavě současných projevů globální architektury se stále razantněji prosazuje jarmareční duch, komerce, extravagance, povrchnost, banalita, stereotyp a plagiátorství. Mediálně oslavovaní autoři takovýchto výtvorů jsou honorování prestižními cenami, zatímco sporadická poctivá architektonická tvorba zůstává nespravedlivě opomíjená. Tajemství architektury, její výtvarná řeč, se v promiskuitním prostředí naší civilizace vytrácí. Sebestředná architektonická forma, odtržená od nosné podstaty, vyvolává jen krátkodobou euforii a následnou kocovinu. Mnohovrstevnatost významů, která charakterizovala historický vývoj architektury, se vytrácí paradoxně v době nových materiálů a technologií posouvajících hranice lidského světa. Spolu s tím, jak se smysl pojmu architektura postupně vyprazdňuje, ztrácíme i my svoji identitu, mimo jiné i tím, jak odmítáme minulost při hledání budoucnosti. Nechápeme význam a slohovou sílu tradice vytesané do kamene. Místo nesmrtelným idejím se symbolicky klaníme bezduchosti a hmotě na jedno použití. Ve jménu zmateného ega je fekálními projevy perverzně napadána lidská podstata tisíce let toužící po poznání harmonie a dokonalosti.

OBSAH

7. SVATÁ RODINA BRNĚNSKÉHO KOSTELA – Ladislav Mohelník

8. VNÍMÁNÍ HISTORIE – Jan Hrubý

9. ŠPILBERK – Josef Hrabec

10. HUDBA MĚSTA (2.) – Maxmilian Wittmann